Gmina Baborów Herb Gmina Baborów

Cukrovar Baborów CZ

Cukrovar Baborów

            Cukrovary vznikaly v oblastech s úrodnou půdou, na níž byla ve velkém pěstována cukrová řepa. Takovýmto vhodným místem byl rovněž Baborów. Město ležící v jižní části Horního Slezska s dlouholetou tradicí pěstování cukrové řepy. Místní společnost pěstitelů Allgemenie Gesellschaft začala se stavbou cukrovaru v roce 1870. V roce 1872 pak byla stavba dokončena. V tomtéž roce proběhla první kampaň, která každoročně začínala v polovině, nebo na konci října. Již v roce 1872 vypukl požár, který část cukrovaru zničil.  Škody však byly relativně rychle napraveny. V letech 1872 – 1924 Cukrovar "Baborów" vyráběl hlavně bílý cukr v kostkách a homolích. V roce 1895 pak došlo k dalšímu požáru, při němž shořel sklad, ve kterém byl cukr skladován v sudech.

Cukrovar v Baborowě zaměstnával v roce 1907 celkem 66 osob, z toho 50 osob na stálo a zbytek sezónně. Rychlý a dynamický rozvoj baborowského cukrovaru zabrzdilo vypuknutí 1. světové války. V důsledku povalečné inflace se cukrovar dostal do finančních potíží. V roce 1923 jej odkoupil československý občan dr. Janota z Opavy.

 

Od roku 1924 byl cukrovar přizpůsoben k výrobě surového cukru, který byl následně z většiny vyvážen do Porýní a zde zpracováván na cukr bílý. V tomto období vzrostla výrobní kapacita cukrovaru z 5.000 na 7.000 centýřů (350 tun) denně. Ve 30. letech 20. století během jedné kampaně trvající zhruba 10 týdnů bylo zpracováno průměrně 1.300.000 centýřů řepy (65.000 tun ), z čehož bylo získáno 200.000 cetnýřů cukru (10.000 tun). Například v kampani v roce 1933 bylo zpracováno 750.000 tun cukrové řepy.

Do cukrovaru byla přivážena řepa z Baborowa a okolních vesnic a také z hlubčického okresu, o něco méně pak z okresů ratibořského a kozielského.

V roce 1935 odstranily nacistické úřady z politických důvodů dr. Janotu z vedení cukrovaru a místní spolek včlenily do koncernu "Ostdeutscher Zuckerfabriken GmbH" ve Vratislavi, jehož součástí byl cukrovar až do roku 1945. V továrně se v roce 1935 pracovalo na tři směny. Zaměstnáno zde bylo 360 osob a na překladišti pak dalších 170 dělníků.            

Zařízení sloužící ke zpracování řepy a výrobě cukru byla do roku 1937 poháněna pomocí parních strojů. Po roce 1937 byla v továrně naistalována modernější zařízení využívající elektrický proud. Díky tomu vzrostla výrobní kapacita z 7.000 na 10.000 denně. V období 2. světové války pracovalo v cukrovaru 100 sovětských zajatců.

Při přechodu fronty v roce 1945 a těsně po skončení války byly opolské cukrovary částečně zničeny a zlikvidovány. Po válce bylo obnoveno pouze 5 z 9 továren na území Opolského Slezska, mezi nimi také cukrovar v Baborowě. Při válečných bojích byl tento cukrovar zničen skoro z 50%. Zcela zničena byla střecha nad hlavními částmi cukrovaru, stejně jako technologické vybavení továrny. Pozůstatky cukrovarnických zařízení pak byly využity při obnově areálu. Komín továrny, který byl poškozen dělostřeleckými granáty, byl zničen. Podobná situace nastala také v případě kotelny, která byla zničena ze 70%. Zcela shořel sklad cukru. V hale, kde se zpracovávala melasa, chyběla střecha. Sklad a část zpracovávající melasu byly zničeny z 35%. Významně poškozeno bylo celé strojní vybavení továrny. Ihned po skončení války byla hlavní snaha zaměřena na obnovu cukrovaru a výsadbu cukrové řepy.

V březnu 1945, poté, co město obsadila Rudá armáda, se továrna ocitla v rukou Rusů. Část způsobených škod je třeba připsat právě jim. Objekt cukrovaru předal oficálně  polským úřadům velitel Hlubčic, pplk. Wasyl Barionow. K převzetí cukrovaru od Ústřední správy cukrovarnického průmyslu (Centralny Zarząd Przemysłu Cukrowniczego) byl pověřen Wacław Leśniewski, který od května 1945 do konce roku 1956 zastával funkci generálního ředitele cukrovaru.

Obnova továrny narážela na množství problémů. Především bylo nutno opět získat zaměstnance a odborníky znalé problematiky cukrovarnictví. K dalším poválečným obtížím patřilo nedostatečné obsazení vozového parku a v souvislosti s tím problémy ve spojení s odlehlými místy, na nichž byla cukrová řepa pěstována. Znatelný byl nedostatek bytů. Chyběla také ubytovna a jídelna pro sezónní zaměstnance. V roce 1946 byla s cílem zlepšit bytové podmínky postavena provizorní ubytovna pro 50-60 osob.

Od května 1945 probíhaly opravy připravující továrnu na realizaci kampaně. Do rekonstrukce investoval v únoru 1946 Svaz cukrovarnického průmyslu Opolí-Slezsko (Zjednoczenie Przemysłu Cukrowniczego Opole-Śląsk) skoro 3 mln zlotých. Na obnově cukrovaru pracovalo 400 osob. Prvními zaměstanci a odborníky byli repatrianti a místní pracovníci. 

První poválečná kampaň cukrovaru "BAWORÓW" (tento název mělo město v prvních poválečných měsících) začala 17. listopadu 1946 a trvala do 10. února 1947. Vyráběl se zde bílý cukr a denně se zpracovalo zhruba 10.000 metráků řepy. V průběhu první poválečně kampaně, která trvala 86 dní, bylo vyrobeno 4.764 tun bílého cukru, plocha pěstované cukrové řepy činila 1.596 ha, zpracováno bylo 37.119 tun, produkční ztráty dosáhly 3,14% a průměrný výnos řepy činil 227g/ha. Zaměstnáno bylo celkem 534 osob. V letech 1945-1947 byla výnosnost 1 ha řepy nízká, což bylo způsobeno přírodní katastrofou v podobě  myšího moru.

Od roku 1950 Cukrovar „Baborów" spolupracoval s českým cukrovarem v Opavě.

V letech 1950-1990 byl cukrovar centrem hospodářského a kulturního života ve městě a okolí. Působily zde kulturní sekce: dramatická, choreografická, recitační, filatelistická a šachová. Založen byl rovněž sbor,orchestr a v roce 1946 Sportovní klub „Cukrovarník” (Klub Sportowy „Cukrownik”).        

Spolu s modernizací cukrovaru byla postavena ubytovna (Hotel Robotniczy „Cukrownik"), která byla zprovozněna v roce 1967. Kapacita ubytovny byla cca 150 osob – sezónních zaměstnanců. V letech 1947-1997 bylo v továrně provedeno 13 velkých modernizací. Poslední byla v roce 1997 stavba biologické čistírny odpadních vod. V řepné kampani 1998-1999 bylo denně zpracováno 1.300 tun řepy, vyrobeno bylo 16.000 tun cukru a 60.000 tun řepných řízků. Plocha pěstované cukrové řepy činila 3.800 ha. Množství finančních problémů vedlo k tomu, že 1. června 1995 se cukrovar stal akciovou společností. Z finančních důvodů bylo v kampani 1999-2000 plánováno zmenšit plochu pěstované řepy na 100.000 tun a snížit tak produkci cukru. Tehdy došlo také k připojení cukrovaru k holdingu Slezské cukrovarnické společnosti a.s. (Śląska Spółka Cukrowa S.A.). Rostly rovněž obavy z možného rychlého krachu továrny.

V roce 2002 se uskutečnila poslední řepná kampaň. Po jejím ukončení byla propuštěna většina dělníků a později také úředníků. V roce 2004 po 132 letech existence továrna ukončila svou činnost, byla uzavřena a prodána.

Opublikował(a): Andrzej Reja Data publikacji: 12-08-2021 15:18
Modyfikował(a): Andrzej Reja Data modyfikacji: 30-08-2021 13:44